NEJSTARŠÍ OBDOBÍ DRUHOHOR

První, dinosauři se objevili v době, kterou geologové nazvali trias a jež zahrnovala prvních 40 milionů let druhohor. Svět byl tehdy úplně jiný, než jak jej známe dnes, a oživovala ho zcela jiná flóra i fauna. Všechny světadíly byly jeątě spojeny v jediný souvislý superkontinent zvaný Pangea. Počátek a konec triasu není , geologicky výrazně rozeznatelný, zvláště v některých oblastech.

Poloha kontinentu

V permu, tedy ke konci prvohor, byla ještě jižní část prakontinentu Pangea pokryta ledovcem. Led však postupem času stále více z pevniny ustupoval a jeho táním docházelo ke zvyšování hladiny světového oceánu, k za, pobřežních oblastí a ke vzniku mělkých epikontinentálních moří. Pangea, rozprostírající se od tropů až k jižnímu polárnímu kruhu, byla z větší části vyprahlá. Pravidelné monzuny, během nichž vítr přinášel na kontinent srážky, byly charakteristickým rysem letního počasí ve vyšších zeměpisných šířkách. V zimě se směr převládajících větrů obrátil. Dostatek vlhkosti byl po celý rok jen v polárních krajích. Proces rozpadu superkontinentu ještě zdaleka nezačal, ale v rovníkové oblasti se už začaly ukládat kontinentální sedimenty s evapority, což naznačuje nenápadný pokles této oblasti. V Evropě lze rozlišit dva typy sedimentačního procesu charakteristické pro trias - germánský a alpínský. Jména jsou odvozena od názvu oblastí, v nichž byly tyto sedimentační procesy nejdříve studovány a popsány. Oba typy triasové sedimentace jsou pozoruhodně odlišné. V germánském vývoji jsou triasové sedimenty kontinentální, oceánské, lagunární a brakické. Toto souvrství, dosahuje mocnosti až několika set metrů a je na něm možné vysledovat chronologii jeho utváření. Zřetelně lze rozlišit sedimenty usazené na souši a pod hladinou moře. Po ústupu oceánských vod totiž pokryla nížinné roviny bohatá vegetace.V alpínském vývoji se sedimenty hromadily v mořích. Na rozdíl 0d germánského vývoje tam vznikaly mohutné vrstvy vápenců a dolomitů. Mocnost těchto vrstev byla ovlivněna tím, že se usazovaly v poklesávajících pánvích. Sedimenty v alpínském vývoji se usazovaly v moři zvaném Tethys, rozprostírajícím se východozápadním směrem v oblasti dnešních Alp. Pevnina severně od Tethydy se táhla až k Arktickému moři. Jižně od Tethydy byly budoucí kontinenty Afrika, Jiľní Amerika, Austrálie, Antarktida a indický subkontinent dosud spojeny v jediný celek zvaný Gondwana. Proces jeho postupného rozpadu začal jeątě před koncem triasu. Nejdříve se vytvořil mohutný severojižní zlom, který byl základem pozdějšího rozdělení superkontinentu na dvě části, západní neboli afro-americkou a východní, indo-australskou. K velmi intenzivní vulkanické činnosti docházelo během triasu tam, kde dnes leží, Jiľní Amerika, Jiľní Afrika a Sibiř. Zbývající části světa však byly relativně tektonicky klidné.

Podnebí v triasu

Podnebí bylo v triasu poměrně stabilní a teplé a předcházela tu celosvětová transgrese, tj. zaplavování pevnin oceánem. Šíření mělkých moří mělo za následek teplejší klima s tropickým, subtropickým i mírným pásem sahajícím dosti daleko k pólům. Rozsáhlé vnitrozemské oblasti se postupně pokrývaly pouštěmi, protože byly mimo dosah oceánských větrů, přinášejících životodárnou vláhu. Výrazným rysem triasového podnebí je skutečnost, že na Zemi chyběl rovníkový vlhký pás a že pouštní oblasti se rozprostíraly od tropů až po jižní polární kruh. Na konci triasu však došlo k ústupu moří z pevnin neboli k tzv. regresi, a tedy k ochlazení klimatu. Přestože tento trend netrval dlouho, vedl nakonec ke změně celých ekosystémů a k vyhynutí mnoha skupin zvířat. Potom však nastalo opět dlouhé teplé období. Celkově lze říci, že klimatické podmínky v triasu byly tak příznivé, že v některých oblastech mohlo dokonce vznikat uhlí. Jinde však existovaly i suché oblasti, kde se ukládaly výrazně červené až karmínové sedimenty, často doprovázené solnými ložisky.

Flóra

V teplých klimatických podmínkách triasu se rostlinám dařilo ve vlhčích oblastech. Značně se roząířily rostliny nahosemenné, např. Araucaria a Ginkgo, které byly dobře přizpůsobené suchému prostředí. Stejně dobře se dařilo i rostlinám cykasovitým, které dorůstaly velikosti stromů. Měly dlouhé, kožovité, vesměs zpeřené listy a vzhledem připomínaly některé stromovité kapradiny nebo palmy. Značně se rozšířily i rostliny benetitové, které se vyskytovaly buď jako bohatě rozvětvené křoviny, nebo stromy. Po stěnách triasových skal se plazily kapradiny čeledi Gleicheniaceae a v tůňkách a močálech bujely přesličky, které však nebyly tak velké jako jejich prvohorní předchůdkyně. Objevily se první jehličnaté stromy, zejména jedle, cypřiąe a tisy.

Fauna V mořích se to živočichy jen hemžilo. Mimořádně významné postavení mezi mořskou faunou zaujímali hlavonožci, zvláště amoniti. V triasu se poprvé objevili i korýąi ze skupiny Decapoda. Ve sladkých vodách byly hojně rozšířeny paprskoploutvé ryby (Actinopterygii), které však pronikaly i do vod slaných. V příznivých klimatických podmínkách raného triasu se značně rozšířili velcí obojživelníci, původně souhrnně označovaní jako krytolebci. Byl to například Trernatosaurus. který se jako jediný obojživelník živil mořskými rybami. Většina krytolebců však na sklonku triasu vyhynula, i když někteří přežili až do křídy. Trias byl zároveň obdobím bouřlivého rozvoje plazů, kteří ze souše pronikli do vody i do vzduchu. I plazi však byli citliví na změny podnebí a prodělávali během tohoto údobí velké vývojové změny