PŮVOD DINOSAURŮ

Nejstarší známí dinosauři žili v pozdním triasu Argentiny a Brazílie, tedy asi před 228 miliony let. V té době se však již vyskytovali ve značně rozmanitých formách, což ukazuje, že kořeny jejich vývoje sahají až do středního triasu. Za jejich pravděpodobné předky Ize považovat tekodontní plazy čeledi Ornithosuchidae, jednu z vývojových linií skupiny Ornithosuchia. Vedle čeledi Ornithosuchidae zahrnuje tato linie i čeleď Lagosuchidae a rod Lagosuchus, pocházející z Argentiny. Lagosuchus byl asi 30 cm dlouhý, lehce stavěný živočich žijící ve středním triasu. Páteř měl rozčleněnou na dobře rozlišitelné úseky a stupněm vývoje zadních končetin již připomínal dinosaura. Předpokládá se, že předek všech skupin dinosaurů musel svým vzhledem připomínat rod Lagasuchus. Bohužel, fosilizované zbytky tohoto drobného plaza se nacházejí jen vzácně, a proto o něm mnoho nevíme. Protože kvalita hypotéz a teorií je přímo závislá na kvalitě fosilních dokladů, nelze se divit, že se objevily i jiné názory na původ dinosaurů. Například dr. Tony Tulborn z univerzity v Brisbane v Austrálii se na základě stop domnívá, že se všechny významné skupiny dinosaurů, tj. Theropoda, Sauropodmorpha (prosauropodi a sauropodi) a ptakopánví (Ornithischia), vyvinuly nezávisle z bipedních předků během přibližně 10 milionů let. Když časem tato zvířata zmohutněla, zesílily i zadní končetiny, na nichž z větší části spočívala hmotnost celého těla. A protože při pohybu je značně namáhána i pánev, musela prodělat značné strukturální změny. Původně byla pánev poměrně malá a jednoduše stavěná, později získala výrazně triradiátni podobu, v které byly kosti kyčelní zesíleny a kosti stydké a sedací značně prodlouženy. Tyto změny byly v souvislosti s prodloužením svalů zadních končetin, čímž se zlepšila jejich výkonnost. Adaptace na různý způsob pohybu měla u lagosuchidních potomků za následek vznik dvou typů pletence pánevního. Jelikož se dinosauři během své evoluce neustále zvětšovali, muselo být posíleno i napojení pánve na páteř. K tomu došlo zvětšením počtu obratlů, přímo napojených na horní část pánve, tedy na kosti kyčelní. Také ocas musel zmohutnět, neboť byl protiváhou stále se zvětąující přední části těla.

INFORMACE ZÍSKANÉ Z ADRESY http://kvj.ujep.cz