Baroko - Je to umělecký sloh v době mezi manýrismem 16.století a neoklasicismem 2. Poloviny 18. Století.Vzniklo v Itálii a rozšířilo se do celé Evropy ( zejm.katolické) a Latinské Ameriky.

Základem baroka je svár a dvojznačnost, odrážející konflikty vyvolané reformací a protireformací. Projevuje se spojováním protikladných výrazových prostředků do působivého celku a úsilím o zvýšený výraz (pohyb a vzruch), velkolepost a iluzionistickou náznakovost. Opakem je klasicistická tendence, přinášející zklidnění: hudební baroko, literární baroko, výtvarné umění.

V architektuře se dynamika baroka projevila v utváření prostoru (obliba elipsovitého půdorysu), stavebních článků, kleneb a stěn.Významný je urbanismus, což je soubor věd a uměleckých metod a postupů, sloužících při zakládání a formování lidského osídlení. Uplatňuje se zejména při řešení měst, ale i jiných sídlištních celků, krajiny a celých širších územních jednotek s důrazem na tvorbu životního prostředí. Dále je významné plánování zahrad a stavba pevnostních systémů.

V sochařství a malířství baroko zobrazovalo niterné až extatické stavy, využívalo realistické motivy a těžilo z protikladů světel a stínů.

Hlavní představitelé byli architekti: G.L.Bernini, F.Borromini, C.Fontana, G.Guarini

sochaři: A.Algardi, G.L.Bernini

Barokní malířství bylo v Baroku velice rozsáhlé…………………

Název pochází od portugalského slova barroco, jež znamená nepravidelnou perlu, někteří název odvozují od jedné figury logického sylogismu, příznačného svou abnormální komplikovaností.

Označuje umělecký sloh, vládnoucí v evropském umění a kultuvystřídán rokokem.Pejorativní název dali slohu teoretikové ře v 17. Století a v prvních desetiletích 18. Století, kdy byl klasicismu.

Baroko je totiž opakem renesanční touhy po uzavřené formě, , kteří ho odsuzovali jako projev zvráceného vkusu. harmonickrenesanční formu, porušuje renesanční zákony tektonické ých proporcích, klidu a jednotě. Rozbíjí ucelenou rovnovnapětí, používá silných dramatických efektů světelných, aby áhy, vnáší do obrazové kompozice nezvyklý pohyb,ruch a divlíčení velkolepých mytologických a alegorických výjevů, áka ohromilo a otřáslo jím. Barokní malířství si libovalo v oslavujpanovnických nebo šlechtických rodů, nebo v sugestivním ících v podobě antických bohů nebo hrdinů příslušníky zobrazovmohl barokní malíř rozvinout svou zálibu pro vyjadřování ání ukrutných scén mučení křesťanských světců. V nich mocnefektnosti, vypočítané na pohled z určitého místa.

ých duševních hnutí, sklon k nadsázce a přepínání, k divadelní Barokní mali formální v dědictví renesance a manýrismu, přetvořilo však tuto ířství pokračovalo po stránce námětové, technické tradici ve smyslu svbarokního umění souvisel ideologicky a společensky s protireformačním ých slohových vlastností. Rozvoj katolictvproto barokní sloh nalezl uplatnění především v Itálii, Španělsku, ím a posílením vlivu a moci feudální šlechty, PortugalskuRakousku a v , jižním Nizozemí a ve střední Evropě v českých zemích, v Novém světě v Brazílii a Mexiku.

Francii v realismus, který charakterizuje také některé 17. století ovládal klasicismus, v měšťanském Holandsku se prosadil projevy realistickém malířství 17. století nacházíme obecné španělského i českého malířství. Protože však i v klasicistickém i rysy baroknteatrálnost), hovoříme o barokním realismu a barokním ího umění (barokní temnosvit, barokní pompésnost a klasicismu na rozdklasicismu.

Od pozdějšího Courbetova realismu a Davidova Barokní malířství se projevilo stejně v nástěnné malbě jako v závěsném obraze (oltářní obraz, mytologická, historická, alegorická malba, portrét, krajinomalba, zátiší, zvířecí obraz).

Základ k baroknímu malířství položil v Itálii Caravaggio a bolognská škola Carracciů, barokní iluzionismus vyvrcholil ve freskách římské školy. Italské podněty osobitě zpracovalo barokní malířství španělské, nizozemské, rakouské, německé české.

Umělci této doby byli:malíři: Caravaggio, Tiepolo, Rubens, Velázques, Rembrand aj.

malíři: Caravaggio, Tiepolo, Rubens, Velázques, Rembrandt a jiní.